Nahý zachránce

Jelikož manžel byl vášnivý cestovatel, každý rok vybral nějakou zahraniční dovolenou. Jednoho dne oznámil, že pojedeme na Tenerife ( největší z Kanárských ostrovů, patřící Španělsku). Na můj dotaz, jak dlouho tam poletíme, řekl, že chvíli. Moje obava byla oprávněna, jelikož trpím nepříjemným pocitem z uzavřeného prostoru. Cestovka nás odvezla do Prahy na letiště. Tam se moje obava vystupňovala a až vyvolávali poslední cestující na Tenerife do letadla, manžel vstoupil ze zoufalství na dámské WC se slovy: "Dělej nebo nám uletí letadlo"! Už nezbývalo nic, než nabrat všechny síly a vstoupit do uzavřeného prostoru letadla, v domnění, že zavřu oči a už budeme tam. Jaké bylo mé překvapení, když nám pilot po hodině letu oznámil, že máme obrovský protivítr, takže asi za 4. půl hodiny budeme na místě. S radostí jsem přivítala letušku, která nám nabídla štamprli. Pilot měl pravdu a v pravé poledne jsme přistáli. Autobusy nás rozvezly do hotelů. Po stresovém letu jsem se těšila na hotel, nic netuše, co mě teprve čeká.

Apartmán byl krásný a velký. Rychle jsme se svlékli do spodního prádla a nedočkavě jsme se šli podívat na terasu na vytoužené moře. Měli jsme klimatizovaný pokoj, takže manžel ihned po vstupu na terasu zavřel dveře, aby nám náhodou do pokoje nevniklo teplo. Výhled byl krásný, terasa obrovská i 20 lidí by si zde zatancovalo. Ale jaké přišlo zděšení, když jsme se nemohli dostat zpět do pokoje. Manžel prostudoval zámek a prohásil: " Oni tady mají pojistku". Co to znamená ptám se? No to, aby se z terasy nedostal zloděj do pokoje.  Zdrceně oznámil, že se do pokoje nedostaneme ani my. Co budeme dělat? Nikde ani človíčka. Všude zavřeno až nahoře  v dáli od nás byly otevřeny dveře. Manžel řekl, že nic jiného nezbývá,než se vyšplhat po šikmé stěně o patro výš. Prosila jsem ho, ať mě tam dlouho nenechá, že jinak se usmažím. Šplhání nahoru bylo pomalé a těžké, jelikož stěna byla obrostlá krásným ale trnitým keřem. Po obrovském sportovním výkonu manžel skočil do cizího aparmánu. Paní ležela ve spodním prádle na posteli a manžel byl ve slipech v koupelně. S vytřeštěnýma očima hleděli na manžela a nechápali, co se děje. Manžel jen se slovy "Pardón" proběhl, a šel hledat pomoc. Nevěděla jsem co bude dělat, jelikož neovládá žádný světový jazyk. Doba pro mě byla nekonečná a co se mi honilo hlavou nejde popsat. Pak se otevřely dveře a manžel ve slipech, celý bílý od zdi a zkrvavený od ostnů rostliny, mě konečně vysvobodil. Podařilo se mu najít údržbáře a rukama a nohama ukázat, že nejde otevřít pokoj. Tak jsme zahájili, jinak velmi krásnou dovolenou na Tenerife. Výlety po okolí byly překrásné včetně výletu na nejvyšší horu Pico de Teide. Pláže byly pokryty černým pískem, vytvořeným z vyvřelin lávy a zároveň s léčebnými účinky. Všem dovolenou na Tenerife doporučujeme! Jen se nezavírejte na balkónech!