Dárek

Jednoho zimního dne mi můj muž oznámil : " Jedeme do Valašských Kloubouk do cestovní kanceláře." Umíte si představit můj údiv. Samozřejmá otázka : " A co tam ? " Manžel na to :" Jedu ti koupit dárek , a to cestu k moři , pojď si vybrat." Po ujasnění dalších okolností , už byla jen otázka času vše doladit. Já si zvolila Řecko - ostrov Zakynthos. Malou vesnici Agois Sosties , poblíž letiště v Laganas. 

Pak jen zbývalo se těšit půl roku, kdy v červnu měl být ten krásný týden. 

Konečně nastal den D , nasedli jsme do auta a vyrazili na letiště v Brně , vzdálené 160 km , překonali jsem ji úplně v pohodě. S malinkou přestávkou na svačinu, klasika řízek , to víte 4 chlapi a já. Tak musíš mít jídlo nebo nějaký proviant.

Pak na letišti jsme sledovali provoz a poté se nechali odbavit. Následovalo hlášení odletů a příletů, a pak zaznělo i naše číslo odletu a už jsem šli do letadla. Nasedli do letadla a ještě chvíli čekali , náhle letadlo zrychlilo a už jsme byli ve vzduchu. Údiv nás všech , vyhledávání očního kontaktu přes sebe do malých okýnek, sledování co je pod náma . Manžel se mě po krátké době ptá :" Co je pod náma? " já odpovím:"Albánie!" 

V tom se ozval hlas z kokpitu , kapitán promlouval k pasažérům. Jaká je rychlost , výška apod. Po přistání v Laganas asi za 2 hodiny , jsme vyzvedli kufry a hurá k odchodu za delegátem. Velmi příjemná dáma nás poslala k autobusu na stanoviště , a pak jsme jeli autobusem na místo našeho ubytování.

Celé dny probíhaly asi takto . Ráno probuzení kolem 8 hod , s mužem jsme si ráno před odchodem dali na snídani povinnou štamprli slivovičky. Po snídani odchod na pláž, kde kluci už druhý den nechtěli být a chtěli být u hotelového bazénu. Ani se nedivím , byli zde animátoři , kteří pořád něco vymýšleli. A tak třetí den jsme už k moři nešli a kluci včetně toho nejstaršího ( manžela ) , byli u bazénu a účastnili se všech pohybů a sportů pořádaných animátory. Vrhali šipky , plavali , hráli fotbal, vodní pólo, pink ponk, petanque . A já buď ležela na lehátku , nebo si zašla do baru pro drink, skočila do vody , zašla k moři. Asi pátý den chtěli , ať jdu s nimi s dospělými hrát nějakou tu hru . Šipky , to jediné jsem nechtěla , ale nakonec mě přemluvili a s manželem jsme obsadili 2.místo z 6 dvojic. Další hru jsme museli do bazénu skákat různé skoky , salta a jiné přemety. Výborně, to snad zvládnu , rozběhnu se , ve vzduchu udělám salto a budeme s partnerem výherci. Tak jo skočím do vody a plavu ke břehu , všeobecný potlesk , pískání mužů . Si říkám zas tak dobré to nebylo. Doplavu ke břehu bazénu, můj muž Milan se směje. Podává mi ruku a já se chytám zábradlí a chci chytit jeho ruku. A v tom mi to došlo. Vrchní díl plavek mi skokem do vody odplaval a já musela vylézt z bazénu na hoře bez. No to ani omylem. Všichni jsme to brali s humorem. Jen já byla rudá a styděla se. Pak jsme ještě měli plavbu pirátskou lodí kolem ostrovu, která byla celý den. Zastavili jsme na mnoho místech určených pro turisty. Spatřili jsme i karetu karetu - místní želvu , která je chráněná. Na konci plavby lodí taneček pirátů , kdy jsme se i my zúčastnili. Při konci plavby jsem ještě viděli delfíny. Týden uběhl velmi rychle a už jen zbývalo se rozloučit , koupit dárky pro přátele a rodinu. Vybrali jsme místní alkoholický nápoj LIZO a nějaké koření a už jen cesta letadlem zpět do Brna. 

Bylo to nádherné, zajímavé, miluji cestování , ale doma je doma. Pak jsem ještě 2 hodiny obcházela kolem chalupy a mazlila se se psem.