... nebo budeš nemocná

   I já jsem musela vybojovat a překonat spoustu překážek, např. když mi kombajn cizí vinou přejel nohu a já v maturitním ročníku v nemocnici přemýšlela, jestli ještě budu normálně chodit. Ale s jednou věcí jsem bojovala opravdu dlouho. Není to nic zvláštního, ale třeba moje zkušenost pomůže a povzbudí ostatní, kteří mají podobné potíže.

    Už od dětství jsem byla stále nemocná, opakovaly se angíny a nachlazení, pořád jsem užívala antibiotika a má imunita nedokázala bojovat. Mívala jsem obvykle vysoké horečky, každou nemoc jsem musela poctivě vyležet a po jejím skončení ještě týden nesměla ven. Moje maminka byla příliš úzkostlivá, pořád nás se sestrou teple oblékala a hlídala, aby nás “neofouklo”. Vždycky říkala: nedělej to a ono, obleč se , nechoď tam  … nebo budeš nemocná. To se u mě zřejmě usadilo někde v podvědomí a skutečně, jakmile mi byla zima a já si vzpomněla na nemoc, určitě jsem ji dostala. Později jsem podle tohoto vzorce začala přistupovat i k vlastním dětem a každá jejich nemoc mě úplně rozhodila.

   Kvůli marodění jsem tak přišla o spoustu akcí, výletů, lyžák, měla zkažené vánoce či prázdniny. A když jsem později ráda cestovala, zase mi jedna angína zkazila poznávání Itálie a já se musela vrátit domů. Tehdy jsme jeli lodí na Sardinii a seznámili se s posádkou, která mě zavedla k lodnímu lékaři. Vzpomínám, jak nevěřícně zíral do krku a říkal něco jako “groše tonzile” – obrovské mandle. Daroval mi 3 tablety moderního antibiotika, které ještě u nás ani nebylo v praxi a poslal domů. Stejně tak jsem byla nucena vrátit se ze zimních Tater.

   Později jsem musela s dcerkou pobývat v nemocnici, kde preventivně dělali výtěr krku i doprovodu a já měla 2x po sobě dokonce 3-4 patogeny. Nastalo příšerné období v mém životě, kdy se po dobu asi devíti měsíců střídala léčba antibiotiky – výtěr krku – čekání na výsledek a nová léčba. Byla jsem stále děsně unavená, ale zároveň se musela postarat o dvě malé děti. Už po ránu jsem sotva byla schopná vyžehlit kupu plen.

   Snažila jsem se najít jiný způsob léčby, jiného lékaře, ale vždycky to dopadlo stejně: “Musíte užívat antibiotika.” Zkoušela jsem podpořit imunitu, užívat bylinky, přírodní léčbu. Byla jsem zoufalá. Nakonec jsem naštěstí narazila na výbornou lékařku – homeopatku, která od základu změnila můj pohled na nemoc, což bylo klíčové. Ona sama si to snad ani neuvědomuje, ale tím mi pomohla nejvíc. Samozřejmě jsem se léčila homeopatiky, udělala jsem si i kurz homeopatie a takto léčím i svou rodinu. Od té doby uplynulo už mnoho let a já nepotřebovala žádná antibiotika. Stejně tak už nešílím, že se děti nachladí, ale vše beru s nadhledem. Můj život se tím velice zkvalitnil. Ale znáte to, sotva člověk něco vybojuje, už ho čeká další bitva.