Nový Život

Tak na zdraví.... a daj si jednu... kdo slivovicu pije, toho ani pantokem nezabije …

Takových a podobných rčení jsem za život slýchal mnoho od různých lidí. Postupem času tomu člověk i uvěří a začne si myslet, že ty jedovaté kapaliny jsou skutečně pro zdraví. Zvláště když má člověk hodně práce  hodně problémů. Po nějaké skleničce šla práce nějak jinak a na problémy se snadněji zapomene. Dokonce si člověk myslí, že se tím problémy vyřeší.

Učitelská práce je náročná. Byla dříve za totáče i nyní. Sametovou revoluci jsem přežil jako zástupce ředitele. V nové nastalé době jsem se těšil, že práce ve škole a práce se školou související bude jiná  - lepší. Ubudou schůze dříve povinné a jiné povinnosti. Ubude zbytečná administratíva. Děti žáci budou více chtiví učení apod. Opak se stal pravdou. Schůze některé ubyly, jiné přibyly. Administrativa naopak narostla. A děti žáci byly najednou zasažení přemírou demokracie. Říkalo se tomu Práva dítěte.  Žáci si mohli ve vyučování dělat co chtěli a tím rozbíjet výuku, když je to zrovna nebavilo atd.

Z narůstajícího dlouhodobého stresu začaly u mne narůstat i zdravotní problémy. Dobrovolně jsem zanechal funkce zástupce ředitele a  začal učit jako obyčejný učitel , ale v místě bydliště. Předtím jsem dojížděl 24 roků a to mi taky nedělalo dobře. Na novém pracovišti mi ubylo starostí a tak já workholík si  nabral nové – školní zahradu, dílny, kabinet fyziky, nové schůze... mimo školu ještě dvě zahrady a na jedné z nich jsem začal sám stavět chatu (zahradní domek). Práce mnoho , sil méně a méně. Jako doping nejdříve příležitostně  jedovaté kapaliny pro zdraví především slivovice. Mnoho práce , mnoho problémů s žáky, kteří měli zájem o výuku menší a menší, později i s jinými lidmi, ale největší sám se sebou.  Zdravotní a jiné problémy  a jejich řešení alkoholem se dostalo do začarovaného kruhu. Až jednoho dne jsem cítil, že je se mnou konec. Moje vlastní síly mne opustili, doma se se mnou nikdo nebavil, bál jsem se lidí ba i žáků. . Měl jsem pocit, že jsem na světě zbytečný a hledal jsem způsob, jak to tady  ukončit. Na rozloučenou jsem ještě napsal  SMSku.

Rodina  se seběhla. Našla mne ve zbědovaném psychickém stavu a dala mi najevo, že nejsem na světě zbytečný, že mne potřebují. Především syn zařídil vše potřebné. Hlídal mne celou noc a pak odvezl do PL KM. A já se ocitl v jiném prostředí. Tady pod  vedením odborníků jsem se vrátil zpět do života. Do nového života. Postupně během tří měsíců jsem si vylepšil svůj fyzický zdravotní stav, ale především psychický stav nabyl nových dimenzí. Mé sebevědomí už nepotřebovalo doping v podobě jedovatých kapalin. Naučil jsem se  a to je to nejdůležitější – sebeobraně proti alkoholu. Pobyt  na odd. 15 v PL KM nazývám „Kurz obrany proti jedovatým kapalinám“  Nejde jen o samotný alkohol. Především jde o lidi, kteří mi ho různým způsobem nabízeli nebo přímo nutili. Naučil jsem se tomu všemu odolat.

Co se změnit dá? - no nemusím  konzumovat jedovaté kapaliny už 7 let. Tím si nemusím kazit zdraví. Ba naopak se vylepšuje. Sebevědomí je úplně někde jinde , než dříve s alkoholem bylo ubohé. Svět kolem mne je jiný. Má více barev, vůní, chutí....Všechno je hezčí, zajímavější. Opět můžu jezdit na zájezdy i do ciziny, turistovat, bavit se, poznávat. Dělám besedy o svých cestách pro zájemce. Dělám srazy známých, příbuzných a jiných zajímavých lidí. Ale vyhýbám se blbcům, především opilcům.

PL KM mi pomohla  změnit život k lepšímu. Od té doby se snažím pomáhat já lidem , kteří pomoc potřebují a chtějí. Ze školy jsem odešel. Pracoval jsem pak v Domově sociální péče. Staral jsem se o volný čas postižených lidí. Nyní jsem už v důchodu. Mám mnoho zálib a koníčků. Každý můj den má pestrý program. Kdo se nenudí i když  stárne chátrá pomalu.

Co se změnit nedá ? - všechno to kolem. Okolí nezměníte, ale sami sebe můžete. Je to ale těžký úkol.