Každá cesta je dobrá

Můj příběh začal v červenci v roce 2007. Vracel jsem se z víkendu od mého bratra. Byla neděle a já jsem si večer nahmatal na krku bulku velikosti fazole. Nějak jsem tomu nevěnoval pozornost, protože jsem dost sportovali, tak jsem si myslel, že jsem si trochu namohl svaly. Po dvou dnech jsem ta bulka větší a bylo mě to podezřelé, tak jsem si zašel ke své doktorce a ta mě následně hned poslala do nemocnice na vyšetření. Následoval rychlý slet mnoha vyšetření a nakonec i operace, kdy mě vyndaly tu bulku. Mezi tím jsem měl těch bulek více i v okolí klíční kosti. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy si mě na konci srpna zavolala paní doktorka a oznámila mi „ máte rakovinu lymfatických uzlin“, zařídila jsem vám léčbu v Praze na Vinohradech, kde se specializují na tuto nemoc. Odcházel jsem z její ordinace, jak ve snu a pořád se mě honilo v hlavě, že umřu, je ti 36 let a je konec. Mé plány, můj život…brečel jsem celou cestu, kdy jsem šel ke své mamince, která bydlela nedaleko. Když jsem jí to oznámil, tak byla tak statečná a dodávala mě odvahy „ dá se to léčit  a zachytily to včas, tak to nevzdávej“.

Odjel jsem na vyšetření do Prahy a zase kolečko vyšetření a výsledek „ máte šanci 60:40, že to vyhrajete. Bylo září a druhý pátek v měsíci. Já skončil v práci a se všemi se rozloučil. V neděli jsem nastoupil do nemocnice na Vinohradech a v pondělí začala první chemoterapie. Každý den jsem dostával 27 prášků a pouštěly do mě různé tekutiny. Ten první týden docela šel. Druhý týden už mně nebylo dobře. Začaly mi padat vlasy a cítil jsem se dost slabý. Bydlel jsem u své maminky, která mně moc pomáhala a dodávala podporu. Taky majitel firmy , kde jsem pracoval jako výrobní ředitel, mně dával naději, že se mnou počítá a mohu se vrátit na své místo, až se uzdravím. Před vánoci jsem měl po sériích chemoterapiíí a v lednu jsem chodil na 15 ozařování každý den. Nemohl jsem jíst a hodně jsem zhubnul.
Do práce jsem se vrátil, ale na mém místě už byl bratr majitele a já časem zjistil, že už dále tuto práci nemohu dělat. V období co jsem měl po léčbě jsem si našel na internetu články o výrobě svíček a jen tak pro sebe jsem začal odlévat své první pokusy do kelímku od jogurtů. Koupil jsem si první profi formu a svíčky, které jsem začal rozdávat svým přátelům k nějaké příležitosti se líbily. Kamarádka, která má obchod mi jednoho dne řekla, abych si udělal živnostenský list s tím, že mi je bude prodávat ve svém obchodě. Koupil jsem si prodejní stánek a první akce byla na vánočním trhu v muzeu v České Lípě. V té době jsem měl již více forem a vyráběl svíčky po práci. Maminka byla v důchodu a tak mi je tam prodávala. Měly jsme takový úspěch, že jsem v únoru 2009 odešel ze stále práce a začal se živit výrobou svíček. Pronajal si první prostory i s prodejnou a společně s přítelkyní a moji maminkou začaly vyrábět svíčky. Udělal jsem své první webové stránky a e-shop a jezdil po řemeslných akcích. Bylo to těžké a v práci trávím většinu času, ale v této práci jsem se našel. Velice mě baví práce s voskem, vymýšlet nové tvary a barevné kombinace. Všechny peníze co jsem vydělal jsem dával zase zpět do firmy a nyní máme přes 200 tvarů svíček a profi zařízení na odlévaní, vlastní prodejnu i dodávku. Dodáváme a rozvážíme svíčky do maloobchodních prodejen v celé ČR za velkoobchodní ceny. U nás v dílně už 2 roky pořádáme exkurze pro děti, které si k nám chodí vyrobit svíčky a každý rok se nám hlasi nové školky i školy.
V loňské roce jsme byly osloveni a vyhrály jsme ze 12 svíčkáren zakázku pro Bohémia Sekt na výrobu 60 tis. svíček ve tvaru motýla. Což zatím považuji za náš velký úspěch. Neustále pracuji na tom, abychom mohli více dodávat naše svíčky do maloobchodní sítě po celé ČR a práce mě pořád baví. Ale za největší úspěch považuji to, když mě minulý rok moje paní doktorka řekla, že po 5 letech je možnost , že se mi nemoc vrátí menší jak 1% a já vyhrál. I když už každý rok chodím na vyšetření a budu do konce života. .

Můj oblíbený citát: NÁŠ USPĚCH NENÍ V TOM, ŽE NEPADNEME, ALE V TOM, ŽE VSTANEME KDYKOLIV PADNEME!