Předkládám vám jubilejní patnáctou výroční zprávu, ve které bych rád tradičně pohlédl zpět i vpřed. Rok 2019 jsme zahájili expedicí po střední Americe a poznávali Panamu, Kostariku, Guatemalu a Mexiko. Jednalo se dost možná o naši nejpestřejší výpravu a v hlavě nám zůstane mnoho krásných vzpomínek. Znovu jsme vytvořili cestopisný příběh komentovaných fotografií a upravili ho do podoby stolního kalendáře. Na malou ukázku se můžete podívat zde: stolní kalendář 2020.
Hned po návratu následoval kolotoč besed, které nám tentokrát končily až v červenci, kdy jsme přednášeli pro mezinárodní tábor. Mezitím jsme stihli vyrazit s kamarády na cyklistickou výpravu po Dunajské stezce. Začínali jsme na Šumavě a končili ve Vídni, odkud jsme se už vlakem vydali domů, tachometr na kole ukazoval 425 kilometrů ujetých za pět dní. Podrobnosti najdete zde: Dunajská stezka. V září jsme pak za cyklovýletem vyrazili ještě do Toskánska. Opět nabízím odkaz na komentované fotografie: Toskánsko.
Po podzimních besedách následovalo poznávání Dubaje, Malajsie a Singapuru. Byli jsme velmi spokojeni, nejvíce v Malajsii, která je pro turisty přívětivou zemí a místní lidé neskutečně přátelští. Už pracujeme na novém kalendáři, který vám vše podrobně představí. Cestování bylo tedy za uplynulé období více než dost, ale následovala důrazná stopka v podobě koronaviru. Celosvětová pandemie ochromila život nás všech a na nás dopadla dost krutě. Museli jsme zrušit ohromný počet besed. Příjem z nich nám umožňuje žít tak trochu jiný život a pokračovat v odkazu našeho syna - tedy cestovat a ukazovat ostatním, že "Každý cíl je dosažitelný". Po zbytek roku ani v zimě tedy nikam nepojedeme, takže vám žádné budoucí plány nepředstavím. Na druhou stranu jsme moc rádi, že jsme my, naše rodina i přátelé zdraví. Také všem našim příznivcům ze srdce přejeme, ať vás nic zlého nepotká a co nejdříve je zase líp. Pevně věřím, že za rok k vám přijdeme opět s výroční zprávou, jejímž obsahem sice nebudou nové cestovatelské zážitky, ale informace, že nás virus neporazil a po naší cestovatelské cestě jdeme dál. Sám pro sebe si říkám, že jsme přežili horší situace, tak zvládneme i tuto, ač jednoduché to rozhodně není. Pokud nám chcete pomoci, můžete si zakoupit některou z našich knih nebo filmů na DVD, máme ještě i pár letošních kalendářů, v květnu říkejme raději cestopisný příběh ze střední Ameriky. Děkujeme všem za dlouhodobou podporu, moc dobře víme, že bez vás bychom nedokázali 15 let dělat cestovatelskou radost sobě i druhým.
Svoje vzpomínání na uplynulý rok zakončím pro mě krásným příkladem, že náš způsob života má smysl a pomáhá. Kdysi jsme příběhem našeho Jirky oslovili a trochu i vyprovokovali jednu slečnu na vozíku k aktivnějšímu životu. Nejen, že začala cestovat v našich stopách, ale dala se také na sport. Možná budete znát hru pro vozíčkáře boccia. A věřte nebo ne, naše dnes už kamarádka Barča se z nuly dostala až do reprezentace, na krku se jí houpají medaile a sní o dalším úspěchu, a proč ne třeba o olympiádě. Držíme jí pěsti a také kvůli ní jsme odhodláni pokračovat a nevzdávat se jen proto, že právě teď se nám zrovna nedaří.
