Vzpomínáme....

V minulém týdnu byl narozeninový den našeho Jirky. Podruhé jsme mohli na Jiříka jen vzpomínat a nebylo to lehké. Bolest a ztráta nikdy nepřejde, jen se na to dá prý zvyknout. Pochybovačný jsem proto, že my jsme si ještě nezvykli. Intenzivní způsob života, jaký jsme s naším synem zvolili má dnes své výhody i nevýhody. Určitě máme dobrý pocit, kolik jsme toho zvládli a jak krásný život měl. Taky jsme si ale díky neustálým společným aktivitám byli strašně moc blízcí a vzniklo pouto, které nemůže jen tak zmizet. Mám pocit, že na Jirku prakticky nepřetržitě myslím. Pořád mám v hlavě ty naše provokativní hlášky a neustálé pošťuchování. Všechno jsme dělali společně a když vám najednou parťák chybí, jste jako bez ruk, bez mozku, bez radosti, bez motivace... A přesto musíte a chcete žít a jít dál.

Jsem přesvědčený, že naše cesta je správná, že pokračování má význam a jednou si přece jen zvykneme. Když jsme měli jednu přednášku za druhou, dnes a denně nám naši příznivci dávali najevo svou podporu, na vlastní oči jsme viděli, jak pozitivní dopad má naše vyprávění na vozíčkáře, bylo to všechno výrazně jednodušší. Teď máme období bez lidí, besedy budou zase až na podzim a dostavila se taková nějaká prázdnota. Práce máme i teď hodně, ale začínají trošku chybět ti lidi, tedy vy, naši příznivci. O to větší radost nám udělali všichni, kteří nám poslali SMS, mail nebo zavolali, že na Jirku myslí a moc dobře ví o jeho narozeninovém dni. Móóóc děkujeme, hodně to pro nás znamená.

Možná vypadáme jako pohodáři, kteří všechno zvládají, ale taky někdy brečíme, zuříme a jsme na dně. Vaše podpora v jakékoliv podobě nám dává sílu jít dál. Bylo by asi jednodušší se na všechno vykašlat a začít žít úplně jinak. Občas nás to i napadne, ale pak vždycky zase přijde nová energie a chuť pokračovat. Dělá nám dobře vzpomínat na všechno hezké, co jsme s Jirkou zažili. Jsme moc pyšní, jak statečný byl a co ve svém životě dokázal. A chceme, aby jeho příběh žil dál, motivoval nás všechny k překonávání překážek a povzbuzoval k co nejlepšímu způsobu života. Jirkovi se to podařilo a navždy pro nás zůstane příkladem k následování.

Děkuji paní Elišce, která si minulý týden objednala všechna naše DVD a dlouho mi do telefonu vysvětlovala, proč chce mít na Jirku trvalou vzpomínku. Děkuji paní starostce Evě, která si objednala naše fotografické knihy jako dárek pro zastupitele obce na závěr jejich funkčního období. Nevím, jestli to dokážu správně vysvětlit. Samozřejmě je to i o těch penězích, které za naše výtvory dostaneme, protože bez nich bychom nemohli fungovat, to je prostě fakt. Stejně důležitý je pro nás fakt, že drtivá většina objednávek má svůj vlastní příběh. Lidé si u nás něco kupují, protože nám chtějí pomoci, protože chtějí pozitivně ovlivnit život někoho blízkého, protože na ně Jirka i celá naše rodina zapůsobila, protože jsou hodní a citliví, protože kniha od nás má jako dárek zvláštní hodnotu, protože chtějí, abychom pokračovali, atd atd. Děkujeme vám všem, kteří nás opakovaně a dlouhodobě podporujete, neodsunuli jste nás na vedlejší kolej a věříte společně s námi, že mluvit o Jirkovi má význam i dnes a jeho příběh může dál žít a působit na druhé. Moc si toho vážíme, bez vás bychom dávno dělali něco jiného, ale to by byla škoda.