Shnilý žralok

Včera jsme po čase dělali besedu na téma Island a Grónsko a tak si říkám, že bychom na tento náš výlet mohli trošku zavzpomínat v pravidelném pondělním příspěvku. Věnovat bych se chtěl především Islandu. Přes Dánsko a Faerské ostrovy jsme se trajektem dopravili do přístavu na východě země se snadno zapamatovatelným jménem Seyðisfjörður. Zemi jsme objeli kolem dokola. Zabloudit se asi nedá, vždyť cesta podél pobřeží tady vede většinou jen jedna. Krátce po připlutí zjistíte, že plánovaných deset dní na okružní trasu může být málo. Každou chvíli se vám chce zastavit a pokochat se pohledem na něco nového a nezvyklého. Fjordy, vodopády, ledovce, sopečné aktivity, ovce žeroucí na lávových polích snad kamení, muzeum minerálů a polodrahokamů nebo třeba labutě na volném moři, vše je důvodem k zastávce. Často musím zbytku posádky připomínat náš přísný harmonogram a později i ignorovat alespoň některé prosby o pauzičku na pořízení fotografií.

Užili jsme si ohně i ledu, zimy, větru, deště ale také sluníčka a termálních koupelí. Všechny vodopády se snad ani nedají spočítat, koneckonců je jich tady tolik, že ty menší a méně významné nedostaly ani jméno. Nemůžu vám v krátké vzpomínce popsat všechny zážitky, těch totiž bylo jako na každé naší expedici více než dost. Však jsme o nich vytvořili knížku Ve stopách vikingů a film Kde se zlobí sopky a telí ledovce. Kdo má zájem, může se díky našim dokumentům s největší evropskou exotikou podrobně seznámit. A nebo se dokonce v našich stopách na podobnou expedici vydat, litovat určitě nebudete.

Na závěr přece jen jedna konkrétní vzpomínka. Islandská gastronomie není díky drsné přírodě tak pestrá jako v končinách s lepšími podmínkami pro život a chov zvěře či pěstování rozličných plodin. Krmili jsme se proto většinou českými konzervami doplněnými potravinami z islandských supermarketů. Pár zpestření jsme se ale přece jen dočkali. Největší lahůdkou byla ochutnávka papuchalka, krásného ptáčka připomínajícího papouška, tučňáka i kačenu. Trošku jsme se ošívali, jestli můžeme to milé zvíře jíst, ale když bylo na jídelníčku, tak co už... Chutnal skvěle, na rozdíl od shnilého žraloka na rodinné farmě. Místní specialitě říkají hákarl, ale jíst se to fakt nedá. Ze slušnosti jsme si dali jednu kostičku a smrděli jsme ještě týden.

Aby byla dnešní vzpomínka i barevná, doplnil jsem naši fotogalerii, stačí kliknout na FOTOGALERIE ISLAND a můžete v poznávání tajuplné země pokračovat.