Pohodička u nás a ve světě
Tak co? Udělali jste si díky našemu doporučení první jarní den? Já se bohužel musím přiznat, že nám se to nepovedlo. Monika byla jakási ukašlaná, usmrkaná a navíc jsme měli v pátek i v neděli přednášku a v sobotu rodinnou oslavu osmnáctin. A tak to prostě někdy je. Díky uspěchanému životu se nám první jarní den mnohdy posouvá a posouvá a najednou je léto. Rok co rok svádíme boj s časem, který nejde vyhrát. Třeba nám to vyjde už tento víkend...
Jedna z velkých zkušeností z cestování a poznávání jiných kultur spočívá v tom, že ve světě obecně jsou větší pohodáři než my. Teď nemluvím o končinách, kde vám slíbí odvoz za vysněnou turistickou atrakcí a zpoždění se pak měří na hodiny nebo i na dny. Spíš mám na mysli způsob života v civilizovaných zemích, z nichž si mnohdy chceme brát příklad. Třeba ve Francii jsme mnohokrát viděli, a jednou zažili i na vlastní kůži, tu úžasnou pohodu při konzumaci oběda. Pamatuju si, jak jsme při mém působení v bance často běželi na meníčko. Celou polední přestávku jsme se stresovali, jestli stihneme vymezený limit třiceti minut. Frantíci to neřeší, vykládají si, poroučí si další a další chody, dají si vínečko a pauza se jim protáhne i na hodiny. Jen nevím, jestli se jim pak chce znovu pracovat nebo by si raději dali šlofíka.
Podobných příkladů bych si vzpomněl víc, ale rád bych se vrátil ke grilování, vždyť jeho sezóna pomalu začíná. V Americe, Austrálii nebo na Novém Zélandu je opékání masa velkým svátkem, který se v letních měsících slaví výrazně častěji než u nás. Nejvíce zkušeností jsem v tomto směru nasbíral na Novém Zélandu, kde jsem tři měsíce bydlel přímo v místní rodině. Vzájemné navštěvování příbuzných i přátel bylo takřka na denním pořádku a hodit flákotu na gril bylo naprostou samozřejmostí. Hostitel zpravidla připravil jídlo a návštěva přinesla pití. Recepty byly často velmi jednoduché, maso se hodilo na rošt a za chvilku už jste měli pečínku na talíři. V obchodě se jistě daly koupit různé naložené pochoutky, ale k mému překvapení se nejčastěji grilovalo maso bez jakýchkoliv úprav, maximálně pan domácí položil na steak plátky ovoce kiwi. To byla lahůdka, vyzkoušejte.
Jestli má někdo z vás speciální domácí recept, který by nám byl ochoten prozradit, tak sem s ním, rádi vyzkoušíme. Sezóna grilování je za dveřmi, máme se na co těšit. Jen, prosím vás, klídek!! Není potřeba se honit ani stresovat, ono už to nějak dopadne. Já vím, každému z nás záleží na spokojenosti hostů, ale taky si to musíme užít my. Týden příprav a nervů, jestli o víkendu všechno dobře dopadne, to není to pravé grilování. Naučme se přistupovat k životu jako Francouzi nebo Novozélanďané, to je s úsměvem a dobrou náladou. Na spálené maso nebo moc ostrou marinádu určitě najdeme nějaké řešení, ale na zašklibené ksichty se recept hledá mnohem hůř.
Abyste neřekli, že jenom tlachám, do fotogalerie jsem doplnil naše zážitky z další země, kde je grilování doma - Tasmánie. Můžete se podívat, co zajímavého jsme tam zažili... Fotogalerie Tasmánie
