Návštěva Prahy
Počasí se nám posledních pár dní moc nelíbí, vypadá to spíš na podzim než na jaro. A tak jsme se rozhodli navštívit dceru Moniku v Praze a konečně se zajít podívat do Národního muzea. Slyšeli jsme o nové podobě samé pochvalné zprávy. U vchodu jsme si vystáli menší frontu, zaplatili jsme vstupné ve výši 260,- Kč a s nadšením vstoupili obdivovat exponáty. Prostory samotného muzea jsou nádherné a cítili jsme se mezi cizinci docela pyšně. Ze tří podlaží krásné budovy je výstavami obsazeno pouze jedno.
Nejdříve jsme si prohlédli Československou expozici na počest stoletého výročí. Osobně si myslím, že Češi i Slováci dosáhli mnoho významných úspěchů celosvětového významu. Přehlídka kuchyňských potřeb, rádií, televizí a dalších výrobků, kterými byly v minulosti vybavené snad všechny domácnosti, mi připadala jako výsměch době minulé. Druhou výstavu jsem chápal ještě méně. Předměty jsou umístěné chaoticky, žádný systém, žádná chronologie. Mezi vzpomínkami na českou historii z ničeho nic objevíte opičku z Jižní Ameriky nebo Maora z Nového Zélandu. Vše je navíc za mříží, jako ve vězení. Naše hrdost je pryč, jsme spíš rozčarovaní a zklamaní. Viděli jsme při našich expedicích mnoho muzeí a můžeme všem těm zemím jen tiše závidět. Domnívám se, že z Národního muzea by měl návštěvník odcházet pyšný na svou zemi a uvědomit si, co všechno jeho předci dokázali. Dost možná by měl být obohacen o skutečnosti, které nevěděl, připomenout si, jaká zvířata a rostliny je možné v přírodě potkat. A ve výčtu by se jistě dalo pokračovat. V tomto směru je náš národní poklad hodně za očekáváním.
Náladu jsme si lehce vylepšili na výstavě známých českých hradů a zámků postavených z kostiček lega. Na obrázku možná poznáte náš oblíbený Bouzov. Jen si nejsem jistý, jestli desetiminutová návštěva musí nutně stát tři sta korun?!?
