Můžeme žít bez techniky?

Už vás někdy napadlo, jestli se dá žít bez televize, mobilu, všech možných přístrojů nebo dokonce bez elektřiny? Myslím, že si to nedoveme, ani nechceme představit. Když taková situace nastane, tak si nějak poradíme a ještě máme neobvyklý zážitek, který pak s úsměvem vyprávíme přátelům. A jeden takový z minulého týdne mám, takže se o něj rád podělím...

Společně s manželkou a se synem jsme absolvovali týdenní výlet po vlastech českých. Hned z několika důvodů pro nás byla tato cesta důležitá. Za prvé jsme si chtěli vyzkoušet, jestli jsme schopni se přesunovat na delší vzdálenost i s Jirkovým plicním ventilátorem. V posledním měsíci jsme zjistili, že je tento přístroj dost citlivý a v neobvyklých podmínkách přestává fungovat. Nabíjení v autě mu vůbec nesvědčí a zažili jsme obrovské stresy, kdy jsme měli co dělat, abychom se stihli dostat k zásuvce nebo do obchodu pro novou pojistku. Teda musím přiznat, že jsem v jedné takové situaci byl donucen i překročit povolenou rychlost v obci. To nejdůležitější se povedlo, Jirku jsme stihli včas připojit ke zdroji proudu, ale radar a hlavně úřednice, která má přestupky na starosti, pro nás neměla pochopení. A tak jsme sice zachránili synovi život, ale dostali jsme za to pokutu.

Pro jistotu jsme tedy koupili výrazně kvalitnější měnič napětí a vyrazili jsme na vandr do jižních, západních a severních Čech. Nutno říct, že vše proběhlo hladce a my jsme získali jistotu a odvahu cestovat. Díky této cestě máme smělé plány na prázdniny, ale o tom až někdy příště. Druhým důvodem naší výpravy byla návštěva kamarádů v Jindřichově Hradci a v Turnově. Obě setkání byla parádní a já ještě jednou potvrzuji svou úvahu z předchozího týdne. Pro pravé přátelství není vzdálenost překážkou.

A za třetí jsme v západních Čechách absolvovali několik besed. Naše přednášky pořádáme v drtivé většině na Moravě a na západ jezdíme vždy s mírnou nejistotou, jestli nás publikum přijme. Přece jen máme v řeči poněkud odlišnou intonaci či výslovnost, než na jakou jsou Čecháčci zvyklí. Naše obavy se zatím vždy ukázaly jako zbytečné. I tentokrát byly naše besedy přijaty s nadšením a sklidili jsme mnoho pochval. Skupinka vášnivých cestovatelů, pro které jsou návštěvy besed koníčkem, dokonce prohlásila, že lepší besedu v životě neviděli. Děkujeme za uznání.

Ale vracím se na začátek. Při jedné z besed nás organizátorka přivítala se slovy: "Nejde nám v celé obci elektřina a pustí to až večer." Naše prvotní zděšení vystřídalo usilovné přemýšlení, jak se s neobvyklou situací vyrovnat, ale poradili jsme si. Vesnička byla skutečně malinkatá, takže přišlo jen deset diváků. Sesedli jsme se kolem notebooku, který dvě hodinky bez proudu vydrží. "A co ventilátor?" ptala se mě s hrůzou manželka. "Budeme ho nabíjet z auta," odvětil jsem s jistotou. A tak jsme nastartovali, zapnuli nový a spolehlivý měnič napětí, natáhli oknem do knihovny prodlužovačku a začali povídat o USA a Havajských ostrovech. Co na tom, že auto muselo být celou besedu nastartované. Akce se povedla a absence elektrického proudu nám nakonec vůbec nevadila :-)

Abyste neřekli, že jenom plácám a neplním slib vzpomínat na deset let našeho cestování, tak přidávám do fotogalerie pár fotografií. Tentokrát ze Zimbabwe. V této zemi jsme strávili pouze jeden den, tak se nedivte, že fotek je málo. Návštěva ale určitě stála za to!!! Vstup do fotogalerie Zimbabwe.