Jak na Nový rok, tak po celý rok

Asi všichni známe přísloví: "Jak na Nový rok, tak po celý rok." Zdaleka ne na všechny z nás má pořekadlo nějaký vliv. Silvestrovské bujaré veselí do ranních hodin občas způsobí i podivné pocity v žaludku nebo bolesti hlavy. Těžko by si někdo mohl přát, aby mu bylo celý rok špatně. Taky se nemá jíst maso ze zvířat oplývajících schopností létat nebo plavat, aby nám neuletělo nebo neuplavalo štěstí. Tak speciálně tohle pravidlo se u nás doma vcelku dodržuje a kuře nebo rybu jsme na Nový rok snad nikdy neměli. Jenže pak jsme v ekvádorském pralese zjistili, že plavat umí i tapír a prase je přece zvíře vcelku podobné. Divočáci nemají s vodou žádný problém a dost možná mají stejnou schopnost i jejich příbuzní, které chováme ve chlívku nebo někde na farmě. Jen jim koupel nikdo nedopřává.

Nechtěl jsem vzít nikomu iluzi celoročního štěstí, protože měl 1. ledna na oběd vepřové ražničí, guláš nebo řízek, ale přece jen bude asi lepší jít vlastnímu štěstí naproti. A taky proto si dáváme různá předsevzetí, která stejně většinou nesplníme. Na Silvestra večer je každý plný síly a odhodlání, které následně v běžném životě postupně oslabuje, stanovených cílů dosáhnou jen ti nejtvrdší jedinci. A kdo se nebojí, klidně předsevzetí zveřejní, aby byl ještě pod větším tlakem všechno zvládnout. No a já se nebojím, takže říkám, že udělám maximum, abychom třikrát vyjeli na evropskou expedici. Několikrát už jsem prozrazoval i cíle cesty, ale pořád se mě na ně někdo znovu ptá, takže opakuji: Naším cílem je Norsko a Španělsko, kde jsme dosud nebyli a možná ještě jednou Anglie. Aby mě pak někdo nechytal za slovíčko, tak cíle se můžou změnit, v tomto směru rozhoduje Jirka, ale počet výprav zůstává.

Možná Vám to přijde rozmařilé, tři výpravy za rok, ale musí to tak být. Už dlouho víme, že náš syn potřebuje pro svůj život motivaci, mít se na co těšit. Jen tak mu jeho síly ubývají pomaleji a má pořád pro co žít. Jakmile tedy začne pěkné počasí, tak jednou za dva až tři měsíce musíme na chvíli vyrazit. Po návratu z toho budeme chvíli žít, vzpomínat a pak už zase připravovat další výpravu. I práce na vymyšlení co nejlepšího plánu je pro Jirku ten správný lék na jinak neléčitelnou nemoc. My mu plně důvěřujeme a proto na synovi z velké části organizaci expedice necháváme.

Dalším mým předsevzetím je dodržet pravidelné pondělní příspěvky na našich internetových stránkách. Rád bych pokračoval v tom, co se loni osvědčilo a děkuji všem, kteří na mé zprávy reagovali. Aspoň jsem věděl, že nepíšu zprávy jen sám sobě, rodinným příslušníkům a skalním příznivcům, ale na www.jirkamara.cz zavítají i další známí i neznámí. Na závěr mi dovolte ještě osobní předsevzetí, abych byl pod tlakem je dodržet. V okolí se najde dost těch, kteří mě budou kontrolovat. V rámci zvýšení osobní kondice ujedu letos 2000 km na kole a abych náhodou nebyl hubený, tak každý měsíc upeču domácí chleba. A když říkám domácí, nemyslím takovou tu domácí pekárnu, kam se jen hodí hotové těsto a je hotovo, ale pořádný chleba, jen teda doma v paneláku nemáme pec, ale troubu, snad to nebude vadit. Mám ještě pár menších cílů, ale úplně všechno prozrazovat snad nemusím.

Všem vám, kteří si předsevzetí taky dáváte, přeji pevnou vůli a úspěšné splnění cílů. Vám ostatním pak přeju, abyste našli sílu si sami sobě nějaký ten úkol dát. Já vím, mnohem snadnější je úkolovat ty druhé, ale lepší pocit získáte, když uspějete sami před sebou, než se jen chlubit cizím peřím...