Druhá polovina rodiny

Původně jsem měl v plánu dnes zveřejnit termíny našich besed na nejbližší období, jenže příspěvkem z minulého týdne jsem si zkomplikoval život. "To jsem zvědavá, jak budeš psát sám o sobě," zněla provokující poznámka jedné z našich kamarádek, která pondělní novinky pravidelně sleduje. Prý automaticky očekává, že jsem na řadě, když první týden patřil Aleně a druhý Monice. Přestože jsem to původně v plánu vůbec neměl, výzvu přijímám:

Ano, do rodinného týmu, který vám 13 let přináší v různé podobě zprávy ze světa i osobního života, patřím a schovávat se tedy nebudu. Ve svém dnešním příspěvku však spojím dvě osoby do jedné, bude to pro mě jednodušší. Naše holky na expedicích vždy dokonale zajišťovaly vše podstatné pro přežití. Tedy abychom neumřeli hlady, měli si co obléct, špinavé prádlo dávali na to správné místo, čistili si zuby, umyli se aspoň jednou za týden a podobně. Dělaly toho samozřejmě mnohem víc, ale článek nemá být o nich, že jo? My Jirkové jsme měli na starosti program a všechno, co s tím souviselo. Poctivě musím říct, že Monča se postupem času také stávala mužem a významně nám pomáhala. Tíha úspěchu však ležela především na Jiříkovi, který dokonale připravil program a na mně, který jsem musel odřídit ty megaporce kilometrů, zajistit, abychom měli kde složit hlavu a pár dalších věcí, které s cestováním souvisí. Snad se nám to povedlo a máme za sebou spoustu krásných zážitků. Ne, nebuďme skromní = povedlo se nám to zcela určitě, měli jsme i velkou porci štěstí a obrovskou podporu našich nejbližších, kamarádů i celé řady neznámých lidí. A díky tomu všemu po nás navždy zůstane deset krásných cestovatelských knih, deset dokumentárních filmů i mnoho změněných životních osudů lidí, které se nám podařilo pozitivně ovlivnit. Náš Jirka bohužel zemřel a já jsem zůstal za chlapy sám, jenže v tom je právě to spojení dvou osob do jedné. Chci i nadále nést jeho odkaz a pracovat za dva, tedy vymýšlet i realizovat a díky našim besedám mluvit o nezměrné chuti našeho syna mít nádherný a naplněný život. Jsem šťastný, že jsem u toho mohl být a přestože nejsem věřící, tak doufám, že Jirka bude na oplátku sledovat každý můj cestovatelský krok a dívat se na krásy světa společně se mnou. Mým úkolem je snažit se, aby na mě byl pyšný, jednoduché to nebude - laťka je nastavená vysoko a ekonomika je neúprosná, ale já mám výzvy rád....