Barborka

Na našich besedách neustále opakujeme, že nepovídáme jen o cestování, ale také o velké vůli překonávat překážky. Snažíme se motivovat další lidi se zdravotním postižením nebo dočasnou ztrátou optimismu či sebevědomí. Jsme nadšení, pokud se dozvíme, že naše heslo "Každý cíl je dosažitelný," má pozitivní odezvu. Se souhlasem naší nové kamarádky Barbory bych vám dnes chtěl jeden takový příběh představit. Dostali jsme nečekanou mailovou zprávu od do té doby úplně neznámé mladé slečny. Zněla takto:

Dobrý den Jirko,
jsem žákyně osmé třídy a minulý týden jsem byla se třídou na Vaší přednášce v knihovně. A to je důvod, proč Vám píšu. Sama jsem na vozíčku a byla jsem překvapena, co všechno je možné podnikat i přes handicap. Váš příběh mě přesvědčil o tom, že nic není nemožné. Díky tomu jsem začala znovu cvičit a chci dokázat, že mám na víc, než si o mně někteří lidé myslí. Velmi Vám děkuji za tuto motivaci. Přeji Vám vše nejlepší a hlavně zdraví. Také Vám přeji hodně úspěšných cest, které v budoucnu podniknete. Neztrácejte Váš úžasný optimismus. Barbora

Měl jsem obrovskou radost, a tak jsem odpověděl a snažil se Barču ještě více povzbudit ve cvičení i úsilí dosáhnout svého cíle. Po čase jsem dostal další zprávu:

Sliby se plnit mají, to je pravda. A já to dodržuji. Rozhodla jsem se, že se nejdřív zaměřím na posilování rukou. Doma jsem našla 1kg činky a pravidelně každý den zvedám. Pokroky zatím nejsou moc velké, ale po 14 dnech posilování se mi podařilo v rukou znovu najít ztracenou sílu a dokážu na vozíku přejet práh u dveří. Samozřejmě pozadu, protože opačně by to asi nešlo a i kdyby, tak by to skončilo špatně tzv. držkopádem.

A tak si s naší novou kamarádkou píšeme, ona čte naše knihy, v nichž snad nachází motivaci a my jí držíme pěsti. Určitě se zase jednou potkáme, těším se, že uvidím sebevědomou slečnu s velkým odhodláním prožít krásný a plnohodnotný život, co na tom, že k chození používá místo nohou kolečka.