Tajuplná Afrika - ukázka
„Jaké asi může být osobní setkání s gepardy?“ ptám se v duchu sám sebe, ale Monika reaguje, jako by mi uměla číst myšlenky: „Myslíš, že je uvidíme zblízka přes nějaký plot nebo budou v kleci jako v zoologické zahradě?“ „Právě o tom přemýšlím, ale neumím si to představit. Za chvíli to uvidíme na vlastní oči,“ opakuji své úvahy nahlas.
„Gepard je nejrychlejší savec na světě, běhá rychlostí až sto kilometrů v hodině, ale vydrží tak rychle běžet jen několik set metrů. Kořist porazí přední tlapou, skočí na ni a usmrtí ji kousnutím do hrdla,“ opakujeme si nahlas informace, které známe z knížek.
„Gepard je nejrychlejší savec na světě, běhá rychlostí až sto kilometrů v hodině, ale vydrží tak rychle běžet jen několik set metrů. Kořist porazí přední tlapou, skočí na ni a usmrtí ji kousnutím do hrdla,“ opakujeme si nahlas informace, které známe z knížek.
Přijíždíme k rodinnému domku obehnanému vysokým plotem, a světe, div se, na zahradě se volně prochází několik šelem. Důstojně kráčejí tam a zpět jako v kleci v ZOO. „Tak to je asi všechno, můžeme jet zpátky,“ přemýšlíme docela zklamaně, když nás z našich úvah vytrhuje dobrotivý taťka v klobouku. „Jsem majitelem gepardí farmy a seznámím vás se svými miláčky,“ představuje se a pokračuje, „přezujte si boty, gepardi mají rádi boty značky Crocs a pozor, jsou hladoví, nejraději mají lidské maso!“ Trošku drsný úvod a my už tušíme, že další chvíle budou stejně neobvyklé jako předchozí zážitky.
„Gepardy hlaďte pouze po hlavě a za ušima, ne po nohách, břiše a ocasu,“ šokuje nás krotitel divoké zvěře informací, po které výrazně stoupá hladina našeho adrenalinu. „Pojďte za mnou,“ otevírá bránu a my ho velmi obezřetně následujeme. Nikdo nechce jít první. Společně s námi se exkurze do jámy gepardí účastní také pár turistů z Austrálie. A hned první dámě, která odvážně vstoupí dovnitř, krade dospělý gepard gumovou botu. „Já jsem vám to říkal,“ kárá ji správce a pokouší se získat její sandál zpět. Konečně se mu to povede a gepardí zloděj od něj obdrží výchovný pohlavek.
„Já nikam nejdu, nechejte mě tady,“ zdráhá se Jirka, ale u mě pro svou bázlivost pochopení rozhodně nenajde. Naopak tuším příležitost exkluzivní fotografie a neobvyklého filmového záběru. Tlačím syna před sebou a nastrkuji ho rovnou k šelmám, aby si ho trošku všímaly. To už je naprosto jasné, že obávaným zvířatům přítomnost turistů nevadí a opravdu se nechají pohladit či pošimrat za uchem. A když se jim zalíbíte, klidně si vás olíznou. Už se ani nedivím, že si neomylně vyberou opět Jirku. Jak je ten chlapec oblíbený všude, kam jen přijde!
Jeden po druhém mu pečlivě a láskyplně olizují holé nohy od kotníku až po koleno. „Auu, to bolí, mám pocit, jako by mi někdo po noze přejížděl smirkovým papírem,“ brání se syn. Zvířata mu snad rozumí a obrací svou pozornost na Moniku, která se nejdříve raduje z depilace bez práce, ale po chvilce má stejné pocity jako brácha. Gepardí jazyk je vybaven i pro očistu jejich srsti, je to drsný a vlhký kartáč. „Když vám to bude nepříjemné, odstrčte ho,“ radí průvodce, který vše bedlivě pozoruje, aby v případě nebezpečí okamžitě zasáhl. Zatímco ostatní turisté marně nastavují své holé nohy a ruce a rádi by poznali netušené pocity, naše děti se musí opakovanému zájmu bránit. Situace tak způsobuje neobvyklé veselí i závist neoblíznutých.
„Gepardy hlaďte pouze po hlavě a za ušima, ne po nohách, břiše a ocasu,“ šokuje nás krotitel divoké zvěře informací, po které výrazně stoupá hladina našeho adrenalinu. „Pojďte za mnou,“ otevírá bránu a my ho velmi obezřetně následujeme. Nikdo nechce jít první. Společně s námi se exkurze do jámy gepardí účastní také pár turistů z Austrálie. A hned první dámě, která odvážně vstoupí dovnitř, krade dospělý gepard gumovou botu. „Já jsem vám to říkal,“ kárá ji správce a pokouší se získat její sandál zpět. Konečně se mu to povede a gepardí zloděj od něj obdrží výchovný pohlavek.
„Já nikam nejdu, nechejte mě tady,“ zdráhá se Jirka, ale u mě pro svou bázlivost pochopení rozhodně nenajde. Naopak tuším příležitost exkluzivní fotografie a neobvyklého filmového záběru. Tlačím syna před sebou a nastrkuji ho rovnou k šelmám, aby si ho trošku všímaly. To už je naprosto jasné, že obávaným zvířatům přítomnost turistů nevadí a opravdu se nechají pohladit či pošimrat za uchem. A když se jim zalíbíte, klidně si vás olíznou. Už se ani nedivím, že si neomylně vyberou opět Jirku. Jak je ten chlapec oblíbený všude, kam jen přijde!
Jeden po druhém mu pečlivě a láskyplně olizují holé nohy od kotníku až po koleno. „Auu, to bolí, mám pocit, jako by mi někdo po noze přejížděl smirkovým papírem,“ brání se syn. Zvířata mu snad rozumí a obrací svou pozornost na Moniku, která se nejdříve raduje z depilace bez práce, ale po chvilce má stejné pocity jako brácha. Gepardí jazyk je vybaven i pro očistu jejich srsti, je to drsný a vlhký kartáč. „Když vám to bude nepříjemné, odstrčte ho,“ radí průvodce, který vše bedlivě pozoruje, aby v případě nebezpečí okamžitě zasáhl. Zatímco ostatní turisté marně nastavují své holé nohy a ruce a rádi by poznali netušené pocity, naše děti se musí opakovanému zájmu bránit. Situace tak způsobuje neobvyklé veselí i závist neoblíznutých.
