3. den - Mořské radovánky

Kdo zná náš způsob cestování a hlavně našeho velkého šéfa, tak moc dobře ví, jak to u nás chodí. Na koupání v moři nám Jirka vyčleňuje méně než minimum času. Kolem pláží na Havajských ostrovech či v Austrálii jsme projížděli téměř bez povšimnutí. Vzteky jsme skřípali zubama, ale nebylo nám to nic platné. „Máme moc nabitý program, na flákání u moře prostě není čas,“ dočkali jsme se pokaždé přísné odpovědi. Tentokrát jsme ale trvali na tom, aby vyhlášené pláže byly v našem plánu písemně zaznamenány.

Hned první den jsme se vykoupali a dnes mělo mít naše vodní dovádění pokračování. Ranní pohled na šedivou oblohu však nevěstil nic dobrého. Teplota se při našem příjezdu na pláž vyšplhala na 20 stupínků, což ke koupání taky zrovna nelákalo. A když se z mračen spustil déšť, bylo rozhodnuto. „To nám snad děláš schválně,“ obořila se Monďa na bráchu pověstného zvláštní schopností zařídit na každé naší expedici skvělé počasí.

Na druhé pláži byly podmínky o něco lepší, ale přesto se kromě mě a Moniky nekoupal téměř nikdo. Sotva jsme přijeli do botanické zahrady, teploměr se vyšplhal ke třicítce a mezi kaktusy jsme procházeli notně splavení. „Honem zpátky na pobřeží,“ voláme nadšeně a vedeme závod s mraky, které míří stejným směrem. Zatímco turisté i domorodci z pláže odchází, my spěcháme do slaných vln. Konec dobrý, všechno dobré, vykoupali jsme se parádně. Jen slunečník, který jsme Jirkovi včera koupili, aby se nám nespálil, jsme zatím neroztáhli. Ale není všem dnům konec, nějaké to koupání v plánu ještě máme.