19. den - Když dojde nafta

Bydleli jsme v úplně opuštěném domě a docela složitě jsme sháněli nejen ten barák, ale potom i klíče od něj. Domlouvat se v portugalštině je opravdu velká zábava. Jednu babku jsme raději naložili do auta, aby nám náš přechodný domov jela ukázat. Když jsme dorazili na místo, nikdo nebyl doma. Pohotově jsme přes sousedy nechali domácí sehnat, samozřejmě v portugalštině. Přijela usměvavá dáma a mluvila, jak jinak, pouze portugalsky. Ale všechno dobře dopadlo, máme k dispozici tři ložnice, kuchyň, obývák, koupelnu a vinici. Hrozny jsou kyselé, stejně jako víno, které jsme dostali darem, ale darovanému koni na zuby nehleď = svařili jsme ho a smíchali se zbytkem medu z našich zásob. Vše je tedy ok, jen je docela zima. Jirka spí pod třemi dekami. Alena má na nohách kromě obvyklých vlněných ponožek tentokrát také papuče, i tak pod peřinou drkotá zubama.

Ráno je osm stupňů, a tak těm našim zmrzlinám zatápím v autě a nechávám ho nastartované skoro čtvrt hodiny.V okamžiku odjezdu se mi zděšením orosí čelo, kontrolka ukazuje úplně prázdnou nádrž a když říkám prázdnou, tak to myslím vážně = dojezd 0 kilometrů. Když se nám něco podobného stalo před pár lety, auto se zastavilo a neujelo ani metr. Tak to je průšvih. "Konečně použijete kola, vždyť je táhneme celou dobu úplně zbytečně," neopouští humor syna, mně však do smíchu není. Auto však překvapivě jede, jak dlouho ještě? Aby toho nebylo málo, zapříčím se v úzké uličce, vlevo, vpravo i vzadu je kamenná zeď a my stojíme v docela prudkém svahu. Manévrováním se po milimetrech ze šlamastiky dostáváme a bez dechu jedeme z kopce do vesnice. Na palubním počítači naskakuje dojezd 10 km, 20 km, .... z nejhoršího jsme tedy venku, kontrola zbytku nafty v nádrži byla jen zmatená z nastartovaného auta bez pohybu, výpočet byl naštěstí špatný.

Zbytek dne je absolutně ve stínu dramatických zážitků z rána, takžte se na něj podívejte ve fotogalerii bez dalšího komentáře...