18. den - Milión zatáček

První dojem z Porta máme stejně příjemný jako z hlavního města Lisabonu, jen tentokrát nám vydrží až do konce návštěvy. Doprava sice odpovídá velikosti města, ale je vcelku plynulá a parkování není nepřekonatelným problémem. Postupně navštěvujeme nejdůležitější místa, na která se můžete podívat do naší fotogalerie. Při závěrečné zastávce zadáváme do navigátoru místo noclehu, protože nic jiného dnes v programu už nemáme. "Jirko, to musí být omyl - 80 kilometrů a za hodinu jsme tam, co budeme dělat celé odpoledne v tom baráčku na samotě, kde máme dnes spát?" díváme se udiveně na šéfa. "Já jsem chtěl jet podél řeky Douro, takže to nebude tak rychlé," vysvětluje náš organizátor. Přidáváme na trase jeden bod a rázem máme dvě stě kilometrů navíc, které máme jet podle propočtů čtyři hodiny. "Bude to trošku klikaté," usmívá se Jirka.

Trasa je nádherná, ale pro řidiče úmorná. Jedem velmi pomalu a v průměrné rychlosti se nemůžeme dostat přes padesátku, zato scenérie jsou opravdu překrásné. Pořád zastavujeme a pokukujeme ze svahu k řece nebo naopak vzhůru do kopce, současně jen nevěřícně kroutíme hlavou. Jak v těchto podmínkách mohou pěstovat hrozny? Zatáčkami dolů a serpentínami nahoru nebo naopak, jak chcete. Snad milión zákrut a konec pořád daleko, přesto nelitujeme, pořád se máme na co dívat. Do cesty se nám občas pletou minitraktory s vlečkami a na nich úroda hroznů. Jak rádi bychom tady zůstali déle a pomáhali ve zpracování. Víte jak probíhá? Hrozny se šlapou pochodováním brigádníků ve velkých kádích. Nevím jak dlouho, ale určitě by mě to bavilo...