16. den - Oblíbený i nenáviděný Lisabon.

Dáte v životě na první dojem? Hlavní město Portugalska se nám na první pohled zalíbilo a vzápětí jsme ho prokleli. Fakt. Příjezd do Lisabonu máme impozantní, po sedmnáctikilometrovém mostě Vasco da Gama, nejdelším v Evropě. Následují čisté sympatické ulice, pestrobarevné domy s pěknými balkóny a naše rozzářené úsměvy. Pak ale zamíříme k hradu sv. Jiří a vše se obrací o 180 stupňů. Úzké uličky, kam se autem sotva vejdeme, působí špinavě a hlavně jsou totálně přecpané auty, lidmy a tuk tuky. Stoupáme do strmého srázu až máme pocit, že nemůžeme takové převýšení vyjet, abychom vzápětí podobně klesali dolů, zkrátka jako na horské dráze. Život nám komplikují jednosměrky, s nimiž si nemůže poradit ani náš vždy spolehlivý navigátor. Parkovací místa žádná, všude zóny, kam mohou jet pouze místní, autobusy nebo taxíky. Často situaci řešíme tak, že Monika vyskočí fotit a my kroužíme kolem. Jen máme strach, aby se nám holka neztratila.

Když se konečně z centra města vymotáme, nálada se nám opět vylepšuje, zbytek naší trasy už je dostupný vcelku pohodlně. Velmi nerad bych o Lisabonu vytvořil nepříznivý dojem, nakonec jsme spokojení, jen centrum prostě není nakloněno vozíčkářům. Pohybovat se pěšky, taxíkem, starou tramvají nebo zmíněným tuk tukem, tak je vše v nejlepším pořádku. Nic z toho ale pro našeho Jirku není. Přes drobné problémy věřím, že se vám naše fotogalerie bude líbit.