6. den ... Karlstad - Oslo ... Poplach v hotelu

Během dne se objevilo pár událostí či myšlenek, které bych použil jako úvod k našim fotografiím. To nejlepší se ale stalo až večer, takže ostatní historky ponechám prozatím utajené. Však se dříve či později všechno dozvíte.

Opustili jsme Švédsko a zahájili poznávání Norska. Nocleh máme v hlavním městě, kterému jsme věnovali víceméně celý den. Jirka nás pěkně protáhl Oslem („O“ je v tomto případě opravdu velkým písmenem) a večer jsme přijeli do zamluveného hotelu. „U nás se nesmí spát ve spacáku, musíte si přikoupit povlečení za 150,- Kč (v přepočtu) na osobu,“ oznámil nám přísně pan recepční. „Spacáky nemáme, přivezli jsme si deky,“ odpověděl jsem suverénně, aniž bych se začervenal, přece nebudeme vyhazovat peníze oknem. Chlapík jen pokýval hlavou a domluvenou cenu nezvýšil.

S pocitem malých podvodníků jsme se přesunuli na pokoj. Dvě deky s sebou opravdu máme, ale taky pašujeme dva spacáky pro mě a Moniku. Jsou čisté, nespali jsme včera nikde pod stromem, v čemž vidíme důvod zákazu jejich používání. A teď si to představte, Alena chystá lože pro nás pro všechny. Jakmile vytáhne první spacák z obalu, rozhouká se siréna a u stropu svítí červené světlo. Co by vás napadlo? My jsme ztuhli hrůzou, že jsou pokoje nějak kontrolované a my jsme si blbým spacákem právě zadělali na velký problém.

Rychle balím viníka trapné situace zpět do obalu a ukrývám ho zpět do tašky. „To bude průser a pokuta,“ děsí se Alena. Opatrně vykukuju na chodbu, kde už je náš recepční a zkoumá signalizační tabuli u hlavních dveří našeho patra. „Mám ten spacák hodit z okna? Propašovat ho zpátky do auta už nestihnu,“ napadá mě bláznivě. Nakonec vše necháváme osudu. Když recepční dlouho nejde, vykukuju opatrně na chodbu, abych zjistil aktuální situaci. K mému údivu stojí u dveří tři uniformovaní hasiči a řeší nějaký problém, který určitě s naším spacákem nesouvisí. Společně se řehtáme, jak nás shoda okolností vylekala. Kamarádka Růženka o nás dokonce tvrdí, že děláme některé věci naschvál, abych pak měl o čem psát. Ne, možná ty situace trochu přitahujeme, ale odehrávají se právě tak, jak je popisujeme…