2. den ... Schwielochsee - Maribo ... Luxus místo blech

Sluníčko nás tahalo z postele už před sedmou hodinou. Poslechli jsme, máme přece před sebou další přejezdový den a navíc spěcháme na trajekt. Cesta kolem Berlína a dále na sever proběhla v pohodě, ani na lodi se nám nepřihodilo nic mimořádného. Zajímavost dne se udála až v jeho závěru. Přijeli jsme do města Maribo a zaparkovali před hostelem, kde jsme měli zamluvené ubytování. Na vrátnici nás vítal stařík s pusou od ucha k uchu, jako by se chtěl pochlubit oběma černými zoubky. Na první pohled bezdomovec se vzápětí ukázal jako zdatný angličtinář, bravurně pracoval s terminálem na platební karty a měl pro nás i dobré rady, kam se máme zajít podívat.

„Hodíme si věci na pokoj a vyrazíme na kolo, ne?“ překvapuje mě Monika. Po včerejšku bych čekal spíš snahu se jakékoliv pohybové aktivitě vyhnout. „Jasný, už se těším, ale slib mi, že nebudeš padat,“ škádlím dceru. „Nemám to v plánu,“ zní optimistická odpověď. Na pokoji nás čeká nemilé překvapení. Do nosu nás praští nepříjemný zápach a ani pohled na miniaturní místnost a zatuchlé deky bez povlečení v nás rozhodně nevyvolává nadšení, spíš naopak. Co naplat, prozkoumáme okolí a vrátíme se až těsně před spaním. Za 600,- Kč na osobu bych teda čekal výrazně lepší bydlení.

„Funguje vám ten výtah, bylo by to pro nás jednodušší, máme syna na vozíku,“ ptám se při průchodu kolem vrátnice starého známého, aniž bych tušil význam své otázky. „Jasně,“ odpovídá důchodce a spěchá mi ukázat způsob ovládání. Na poprvé nic, na podruhé taky nic a žádný z dalších pokusů situaci nemění.

Kdo by čekal, že stařík pokrčí rameny a řekne „Sorry,“ tak by se hluboce zmýlil. Nejdřív žhaví telefon a pak mi oznamuje, že přijede pan majitel a pokusí se výtah opravit. A když se to nepodaří, půjdete do hotelu, doplácet nic nebudete, je to naše chyba. A tak jdeme na zmrzlinu a doufáme, že se jim strojovnu nepodaří rozběhnout.

Po návratu nás opět vítá černozubý úsměv a mapa s adresou hotelu, kam se máme přemístit. Dva čisťounké pokoje ostře kontrastují s předchozí ubytovnou. Podle ceníku zjišťujeme dvojnásobnou cenu, ale opravdu nic nedoplácíme. Probíhalo by to stejně také u nás? Ponechejme otázku bez odpovědi, abych si kromě stavbařů nenaštval i hoteliéry.

Jo a kolo jsme stihli, sice jen 20 km, ale za to bez pádu. A zítra už budeme mít zážitky, za nimiž jsme na expedici vyrazili, takže připojím k zážitkům i fotky, teda pokud bude internet…