19. den    Tallinn - Tallinn   Po Tallinnu s průvodcem

Ne, nezbláznil jsem se a nestala se ani žádná katastrofa, která by neplánovaně zastavila naši expedici na další noc v hlavním městě Estonska. Opravdu jsme zde spali dvakrát a bylo to dopředu domluvené. V Tallinnu máme totiž kamaráda Tomáše, héč. Teda normálně tady bydlí ještě s manželkou Vlaďkou a dvěma syny, jenže ti jsou teď na prázdninách u babičky a dědy, a tak hospodaří sám.

Využili jsme jeho pohostinnosti i náhody, která nás sem zavedla v neděli. Tento den se ani v Estonsku do práce nechodí, a tak mohl Tomáš jet na výlet společně s námi. Teda přesněji my s ním, vždyť už tady žije dost dlouho na to, aby město i okolí dobře znal. Vypracoval tedy plán výletu a vyrazili jsme. Není dost dobře možné vám popsat všechno, den byl nabitý přesně tak, jak to máme rádi. Stihli jsme si prohlédnout nejdůležitější pamětihodnosti Tallinnu, podívat se do místního skanzenu, ochutnat krajové speciality a na závěr mrknout i do přírody.

Zastavím se až u poslední části dnešního programu. Navštívili jsme totiž pravé bažiny. Prozkoumat se daly pohodlně i na invalidním vozíku, turisté se prochází po bezpečných pěšinách či dřevěných chodnících. Ale běda vám, jakmile stoupnete, kam nemáte. Vrchní vrstva hlíny může mít třeba jen pár desítek centimetrů a mnohdy i méně. Pod zdánlivě bezpečnou souší je zrádná tůňka či celé jezero, a když se proboříte, už vás nikdo nikdy nenajde.

Příroda je tady nádherná a mohli jsme na ní oči nechat. Stromy mohou být staré i desítky let, ale nevyrostou do obvyklé výšky zkrátka proto, že kořeny mají k dispozici jen tu tenkou vrstvu hlíny. Uprostřed bažin je dřevěná rozhledna, z níž můžete pozorovat zvláštní svět zakrslých stromků, tmavých jezírek, v nichž se dá prý i koupat, či masožravých rostlin, které by si z vás možná žďobek ukousli, teda kdybyste zahučeli do zrádné houpající se travnaté pasti.

Díky, Tome, za moc krásný den, který jsme s tebou prožili.