18. den … Lahti – Tallinn … Na viděnou Skandinávie

Výmluvným titulkem se loučíme s Norskem, Švédskem i Finskem, v závěru dne jsme přejeli trajektem do Estonska a opustili tak Skandinávský poloostrov. Snad se do severských zemí ještě někdy podíváme, bylo tam krásně. Právě jsem se dopustil několika nepřesností, znalci geografie je jistě zaregistrovali, pro nás ostatní na předchozích řádcích nic divného není. Vysvětlení přesto doplním. Do Skandinávie se správně místo Finska počítá Dánsko, možná se někdy přidává Island, Faerské ostrovy a dejme tomu i to Finsko. No a na Skandinávském poloostrově je Finsko zase trošku neoprávněně, snad malý kousek se tam dá počítat. A není to vlastně jedno?

V Helsinkách jsme si prošli tři nejvýznamnější náboženské stavby a podívali jsme se na Olympijský stadion, kde v roce 1952 řádili manželé Zátopkovi, teda ve sportu, samozřejmě. Získali dohromady 4 zlaté medaile, Emil tři a Dana jednu. Nesmazatelně se tak zapsali do historie českého i světového sportu. Mimochodem věděli jste, že se narodili ve stejný den?

Taky jsme při poznávání hlavního města Finska několikrát potkali skupinu japonských turistů. Od našeho asijského kamaráda Kaie už víme, že cestují většinou ve skupinkách. Jak jsou malí, tak se mezi evropskými čahouny pohybují raději pohromadě, aby se méně styděli. Tak naše skupina byla asi obzvlášť malého vzrůstu, protože cestovali devíti plně obsazenými autobusy. Dovedete si představit, jak to vypadá, když se taková tlupa rozhodne jeden po druhém vyfotit před sochou finského hudebního skladatele jménem Sibelius? Teda já jsem to jméno v životě neslyšel, Japonci ho museli znát úplně všichni a mnozí snad osobně, jinak by tak nejančili před fotoaparáty a mobily. To vám byla sranda…