14.den... Učíme se nový sport

Dnes se vrátím nejprve o 12 let zpět. Na Novém Zélandu jsem se chodíval dívat, jak místní hrají bowls. Později jsem tento sport viděl i v televizi, jen se hrál v hale. Když jsem uviděl v botanické zahradě v Belfastu šipku bowling green, bylo mi jasné, o co jde. Skleník, stromy, keře, květiny...všechno paráda, ale magnet mě přitahoval na konec parku. "Ano, to je ono a borci zrovna hrají zápas, pojďme se podívat," lákal jsem holky. Jejich nadšení mi udělalo radost a tak jsem nahodil udičku: "Třeba nás nechají si to vyzkoušet." "Klidně, jen pojďte, vysvětlím vám pravidla," nabízel se správce. "Super, baví nás to, jdeme hrát," zní všemi pěti hlasy po malé ochutnávce. 17 lliber na hodinu však v hotovosti nemáme a kartou platit nejde. "Nešlo by přimhouřit očko," nemíníme se vzdát a mrkáme na správce. Možná dívčí šarm, možná přirozená ochota vede šéfa k sympatickému rozhodnutí: "Budu se tvářit, že vidím jen tři lidi, ale hrát můžete všichni." Našich 10 liber tedy postačí a my můžeme vrhat šišaté koule po dokonalém trávníku co nejblíže malé kuličce. Díky nezkušenosti náš hod občas končí v korýtku nebo na sousedním hřišti, ale zahráli jsme si parádně.