13.den... Štědré Severní Irsko
Kromě fotogalerie opět nabídnu něco málo ze zákulisí. Tak jsme vám šli na prohlídku nejstarší palírny whisky na světě. Nachází se ve městečku Bushmills a král James majitelům licenci udělil už v roce 1608. Diskutujeme jestli má smysl poslouchat podobný výklad v angličtině, když už jsme způsob výroby jednou slyšeli u Jamesonů v Midletonu. A tak nějak náhodou jsme dohnali skupinku lidí, které se věnuje mladík vybavený znalostmi o fabrice. Posloucháme a přikyvujeme, protože tohle všechno přece známe. Výrazy v našich obličejích však průvodci přece jen napoví, že s angličtinou na tom jsme o trošku hůř než rodilí mluvčí. "Platili jste vstupné?" obrací se na mě s otázkou chlapík a já poctivě říkám, že ne, protože po nás nikdo nic nechtěl a ani nevíme, kde byla pokladna. "To ale musíte," zní přísná odpověď. "Tak my se raději vrátíme," bráníme se. "Po areálu nemůže nikdo chodit sám," nemíní soupeř vzdát svou pozici. A tak absolvujeme celý výklad a dostáváme se až k pokladně, kde vše znovu vysvětlujeme. Slečna se sice chápavě usmívá, ale pak namarkuje na pokladně 35 liber a žádá zaplacení. Nesouhlasně kroutím hlavou, a proto přivolává šéfa. Tomu znovu objasňuji, jak jsme prohlídku absolvovali omylem. "Kolik vás je," odpovídá stručně. "Pět," říkám smutně. Pán vyskládá na pult pět lahviček whisky Bushmills s medem a dodává: "Běžte!" Ve slově cítím "zmizte", ale nerozpoznávám v něm plaťte. S úlevou odcházíme, ač prohlídku zdarma a dárkem navíc bychom klidně absolvovali ještě jednou :-)
Aby toho nebylo málo, tak při večeři, kterou jsme v nové zemi samozřejmě museli absolvovat, se stala další mimořádná událost. Číšník se nám přišel omluvit, že příprava jídla trvá poněkud dlouho, a proto nám jako pozornost podniku dají každému dezert. Nevěřícně kroutíme hlavou, vždyť jsme si žádného zpoždění vlastně ani nevšimli. Čokoládový dort s báječným džemem a zmrzlinou, kávový krém nebo čííískejk, to byly lahůdky k pohledání.
